(odpoví několikanásobná ozvěna). Přibývá sem pomalu, já vím, ovšem pro skalní fanoušky budiž útěchou, že sem bude přibývat sice pomalu, ale vytrvale ještě nějakou dobu. Včetně fotek. Jo, a taky to slibované překvapení, ale to až si pročtete celý cestovatelský deník, všechno hezky popořadě.
V Čechách je opět léto, což mne ani nepřekvapuje, neboť za minulý rok a půl žádné jiné roční období neznám. Shoda náhod tomu chtěla, že momentálně bydlím u rodičů na vsi (se všemi výhodami a nevýhodami, které to obnáší) a na dobu určitou (lépe řečeno určenou) pracuji v architektonické kanceláři v blízkém (malo)městě (se všemi výhodami a nevýhodami, které to obnáší). Brazilského tu není kupodivu téměř nic, až na jakousi zpotvořenou verzi lambady, která se nonstop valí z Evropy2. Ano, TÉ (brazilské) lambady, kterou kdysi v pravěku nahrála francouzská Kaoma.
Jo, a taky byl prý minulou sobotu v parku před hvězdárnou karneval z Ria. Předesílám, ve dne. Sambistky dorazily až z Prahy a dle očitého svědka na sobě prý "měly ještě méně než bikiny". Pch...viděla jsem tedy jen plakátek, ale nic extra pohoršujícího, co by na sambodrom nepatřilo na něm nebylo. Jo, a pro jistotu ta slečna na plakátku byla střižená těsně pod pasem, kdyby náhodou něco. Jediné, co trochu zarazí je, že karnevalový program byl těžce mimo období masopustu (a tuším, že i mimo všechny jarní pročišťovací kúry) a potom že byl součástí oslav Dne dětí. (Tatínci si Den dětí prý užili).
Tak už dost plků, a honem k tomu deníku.
-z cestovatelského deníku-
10.3. Quinta-feira
O: Dnes Verča naordinovala pozdní vstávání a džus v kempu. I tak se ve stanu déle jak do 8 nedalo vydržet. Já jsem zase naplánoval návštěvu kostela Bom Fim a majáku Farol de Barra.
V: No jo, no jo. Dejte mu do ruky bedekr a nedá vám chvíli oddychu. Každopádně první část cesty ke kostelu Bomfim byla naučná dost. Dali jsme na rady místních, svezli se z Itapuanu na stanici Mussurunga a odtud jsme vzali onibus Ribeira, který
a) byl zadarmo
b) minimálně 20 minut křižoval favelami
Zdálo se mi, že snad za chvíli budu i mezi těmi favelami rozlišovat na strašná – běžná – a horší chudinská čtvrť. Každopádně u kostela Bomfim (respektive na místě, kde jsme vysedali) bylo sucho, čisto, desítky korzujících policajtů a „turistický čmuch“. Od zastávky to byl pouze kousek přes parčík do kopce.
Basilica Nosso Senhor de Bomfim je oblíbené poutní místo baiánců, kde chodí žádat (většinou) za brzké uzdravení nebo za jiný životní úspěch. Kostel je celý bílý a na mříž před ním lidé vážou fitas – barevné stužky přání. Vnitřek je krásně zdobený a zlacený a v ambitu najdete odpočinkové místnosti zdobené azulejos.
O: Kvůli přáním v kostele zbudovali i muzeum a můžete se podívat, jaké dary lidé za zázrak či splněné přání kostelu věnovali. My jsme zůstali v přízemí a viděli pouze přání zatím nevyplněná – v konání – tzn. kartičky s napsaným přáním či u stropu visící voskové části těla coby přání za uzdravení.
Když jsme dokorzovali kostelem a zauzlovali si stužku za přání šťastného návratu, vydali jsme se k pevnosti u pobřeží. Tam tedy krom příjemného výhledu a moře nebylo až tak nic zvláštního, ale procházka to byla příjemná. Tedy příjemnější než ta co následovala při hledání autobusu na Barra. Museli jsme dojít až skolro k městskému tržišti, abychom žádaný autobus našli. Ačkoli mi bylo trochu zazlívané, že jsem nenaplánoval pauzu na refri, zajistil jsem alespoň drobnou svačinku v podobě bílé kokosové tyčky zabalené v listech třtiny. Dorazili jsme na pobřeží, vylezli na Morro de Cristo, obdivovali se, jak rychle uklízí Baiánci nepořádek, ale třeba i pódia a další věci po karnevalu. Maják, který je naproti Kristově hoře, je ve skutečnosti nejstarší Salvadorskou pevností a za R$6 se můžete dostat dovnitř a prohlédnout si námořní muzeum. Asi největším poznatkem bylo, že armádní síly jsou schopné bránit samostatnost Brazílie (to jsme si přečetli v expozici). Po troše hledání správného autobusu jsme se dostali do Itapua, dali si džus a misku acaí a v kempu se někteří docpávali chlebem a druzí se zodpovědně připravovali na zítřejší brzké vstávání.
V: Tzn. Že JÁ jsem po zlikvidování kokosu, navečeření se, provedení hygieny a napsání deníčku, musela JEHO, který odpadl jako špalek sotva přišel, tahat za uši ze stanu, aby si šel vyndat aspoň čočky z očí, když už nic. Že ano...
O: bla, bla, bla... :)
