Už se mi nechce vymejšlet další výmluvy, proč jsem tak dlouho nebyla na blogu a p.t. čtenářstvo neví, jak to s naší brazilskou cestou bylo dál. Tak bez dalších frků, Brasilia:
-z cestovatelského deníku-
11. 3. Sexta-feira
O:Brzké vstávání, že jsme skoro viděli východ slunce a pak balení stanu a vysvětlování týpkovi na recepci, že máme zaplaceno vždy za předchozí den a že dnešek už platit nebudeme. Šéfovi se dovolat nemohl, a tak to vyřešila paní uklízečka, co někam zaběhla a potvrdila, že je vše v pořádku.
V: Mezitím přijel týpek, co pracoval na rodoviárii, že nás jako hodí. Což bylo super, protože naše drobné zpoždění hravě dohnal. A ještě jsme stihli před odjezdem i kafe a pastel! Btw. Týpek kvůli nám meškal asi 5 minut do práce, ale protože už měl stejně hodinu zpoždění, bylo mu to celkem jedno.
-z cestovatelského deníku-
11. 3. Sexta-feira
O:Brzké vstávání, že jsme skoro viděli východ slunce a pak balení stanu a vysvětlování týpkovi na recepci, že máme zaplaceno vždy za předchozí den a že dnešek už platit nebudeme. Šéfovi se dovolat nemohl, a tak to vyřešila paní uklízečka, co někam zaběhla a potvrdila, že je vše v pořádku.
V: Mezitím přijel týpek, co pracoval na rodoviárii, že nás jako hodí. Což bylo super, protože naše drobné zpoždění hravě dohnal. A ještě jsme stihli před odjezdem i kafe a pastel! Btw. Týpek kvůli nám meškal asi 5 minut do práce, ale protože už měl stejně hodinu zpoždění, bylo mu to celkem jedno.
O: Aneb s organizací práce je to v Salvadoru super – vše funguje, ale přijet do práce o hodinu a půl později tu až tak velký problém není. Ironií může být, že týpek dělal kontrolora taxíků, což obsahuje i to, zda ke klientům přijíždí řidiči včas.
No a pak už se dá jen říci – 24 hodin v autobuse. Zpestřením bylo jen pohoří – nebo hory – v okolí národního parku Diamantina, když jsme jeli okolo, pak kolona blikajících policejních aut, které jsme nejprv potkali při zastávce na oběd a pak s námi jeli ještě nejméně 200 km – jeli asi z nějaké karnevalové štace. A pak určitě desetiletí kluci, kteří při večeřové pauze za námi přišli a se slovy „dá moeda“ (=naval prachy), míříce na nás polystyrenovými pistolkami, žebrali peníze. Když to stejné udělali jinému žebráku, který pro upoutání pozornosti stál ve vchodu do autobusu a zpíval, tak si na ně vzal kus klacku, že jim ukáže potyčku.
A bylo.
Sorry, tak to ještě nebyla Brasilia, jenom cesta k ní. Tak znovu a lépe a se vší pompou:
-z cestovatelského deníku-
A bylo.
Sorry, tak to ještě nebyla Brasilia, jenom cesta k ní. Tak znovu a lépe a se vší pompou:
-z cestovatelského deníku-
12. 3. Sábado
13. 3. Domingo
O:Kondor, letadlo nebo také sídliště stejné jako v Polabinách. Ovšem architekti na té Brasílii přeci jen vidí něco víc a když pomineme, že centrum města tvoří travnatá plocha, která vypadá jak 3 fotbalové hřiště za sebou, tak jsem nakonec ochoten připustit, že když budeme brát tohle město jako sochu, tak má něco do sebe.
Přijeli jsme s drobným zpožděním na novou Rodoviárii (prý ani ne rok starou) – vše čisté, vyblýskané, stejně jako i euroceny.
Surf v Brasílii byl úžasný. Autobusem jsme se přesunuli do satelitního městečka na sever od centra. Tamní obytné čtvrti jsou soukromá condominia, která jsou ohrazena plotem a hlídaná kamerami a hlídači. V jednom domě jsme byli ubytováni. My jsme přijeli a 2 skupiny couchsurferů zrovna odjížděly. Dvojice Francouzů, kteří přijeli na kole z Fortalezy a pokračovali na Bolívii (a to už měli za sebou přejezd Senegalu) a dvojice Američanů, kteří letěli do São Paula.
V: Než odletěli, jeli jsme s nimi do centra, abychom dali passeio po hlavních monumentech. Než je začnu popisovat jednotlivě, shrnula bych pár postřehů, které jsme si odnesli z návštěvy u surferské rodiny B.
1:- Proč nezastavíme podporu výroby v automobilkách?
- A co budou dělat všichni ti lidi?
- Kopat metro.
2: Když se postavila Brasilia, začly se mezi budovami formovat stany a příbytky chudých. Jenže mezi budovami bylo moc přehledno, takže je městská stráž vždy našla a začala vyvážet za město. Tak vznikla Ceilandia – satelit Brasilie s největší kriminalitou ve státě.
3: Idea Brasilie byla rovnost. Všechny budovy jsou stejné, všichni jsou si rovni.
4: V kokpitu letadla sedí vláda.
5: Jezero je umělé.
6: Místo pro stavbu Brasilie bylo dáno výpočtem numerologa. Proto je tu tolik spiritistů a jiných „šamanů“.
7: (z návštěvy senátu) je 3 dny po karnevalu... asi proto tu nikdo není. A to nás ti poslanci stojí tolik!
(ukazujíc na jednotlivé politiky) ...a tenhle taky kradl ...a ten byl ještě za minulé vlády pěkně zkorumpovaný
8: Lula udělal spoustu věcí špatně, ale po dlouhých letech to byl nejlepší prezident, co tu byl.
9: A nakonec: Jó, Dilma... s tou jsem seděla ve vězení.
Postřeh (můj soukromý):
Příjezd do Brasilie byl pro nás trochu studená sprcha. Všechno je tu jakože lepší: nová rodoviárie, evropská čistota, evropské stánky a evropské manýry. Vlastně horší... aspoň v kontrastu s usměvavým Salvadorem. Lidé na turistinfu ani nepozdravili, strčili člověku do ruky info-leták aniž se na něho podívali a dál se znechuceně věnovali nicnedělání. Paní v kafárně zrovna tak. Ani si neposlechla, že chcem kávy dvě. Dokonce i cobrador v autobuse dělal, že nerozumí, že chceme dva lístky, i když jsme očividně byli dva. Stejně tak týpek u sušenek. Jsou lidi ze „cerrada“ vážně víc „cerrado“ nebo je tak formuje „město pro auta“?
Zpět k prohlídce. Ten den nebyla dlouhá. Nejdřív jsme se okolo Bibliotecy zaběhli schovat před deštěm do muzea současného umění. Tam byla pouze mini výstava fotografie a aktů a zbytek zavřený (přestavba expozice). Ale jinak dobrý. Katedrála nabízela šancí víc – dostali jsme se dovnitř, ačkoli zvenčí byla obehnána stavbovým plotem. Což mě fascinovalo... zdálky ikona, zevnitř úžasný prostor a předprostor naprosto strašný.
Cesta k Congresso Federal byla delší, než se zdála. Minuli jsme několik ministerstev a na konci kromě slíbené ikony jsme potkali ještě palác Itamaraty (ministerstvo vnějších vztahů), justiční palác a ještě 2 paláce na dvou protilehlých koncích Praça de Planalto (tribunál a ministerstvo spravedlnosti). Itamaraty a jeho dvojče – ministerstvo spravedlnosti – se mi líbily obzvlášť, protože jako jediné měly řešenou zahradu – předprostor.
13. 3. Domingo
O: Možná se to nezdá, ale po dvanáctihodinovém spánku v dálkovém autobusu, a to i v tak luxusním, co jezdí po Brazílii, člověk není úplně odpočat. Možná tomu je i proto, že se klimatizuje jak o život. Každopádně jsme dnes měli odpočinkový den. Snídali jsme kolem 11 s celou rodinou, která sem přijela na víkend, plus s paní z Německa, která tu už 10 let žije a dělá v organizaci pomáhající lidem na venkově, aby si založili malá spolupracující společenství a aby pochopili, jak funguje ekonomika. Říkala, že v současné době se pomalu začíná projevovat tendence, že někteří lidé odchází z města zpět na venkov.
Po poledni jsme vyrazili na malý pěší výlet k vodopádu. Mohly to být 2 km příjemmné cesty, kde na konci bylo malé jezírko ke koupání. Po proudu řeky jsme ještě přeskákali pár kamenů a po vykoupaní se stejnou cestou vrátili zpět. Už se začínalo pomalu smrákat a na nás čekal luxusní oběd – nebo tedy luxusní zbytky z oběda.
Přijela také nová couchsurferka Daniela z Rakouska. Už se ¾ roku poflakuje po Jižní Americe – Bolívie, Kolumbie, Peru – trochu pracuje v dobrovolnických projektech a trochu cestuje.
Já jsem pak strávil podstatnou část večera instalací Xubuntu na netbook a zbytek obyvatel domu pak konverzací. Dozvěděli jsme se, mimo jiné, že tu řidiči nemají rádi cyklisty a že se stává, že na vás řvou ať si s tím kolem jde jezdit do parku. Nojo, District Federal je stát s největším poměrem počtu aut na hlavu.
Info okénko
Většina „památek“ v Brasílii je zdarma, až na památník JK (Memorial de Juscelino Kubitchek), kde vstup stojí R$6 a je tam muzeum o jeho osobě a stavbě Brasílie. Do parlamentu chodí exkurze každý den mezi 9 a 17 v půlhodinových intervalech a je třeba mít dlouhé kalhoty.
Jízdenka Brasília → belo Horizonte stojí R$104, společnost União nebo Itapirim, a trvá 10 hodin. Belo Horizonte → Ouro Preto je za R$23, 2 hodiny a společnost Passaro Verde. Z rodoviaria interstadual v Brasílii jezdí do centra Metro za R$2.
