neděle 6. března 2011

6. 3. 2011


Před odjezdem.
Jak už to tak bývá, všechno jednou končí. Nevím, jak bych tuto patetickou frázi opsala jinak, prostě to tak je. Takže i můj pobyt tady v Brazílii bude za měsíc u konce. Zároveň ale přichází také jeho nejzajímavější část – cestovací. Z toho důvodu bude také chvilková odmlka tady na blogu, protože počítače s sebou brát opravdu nebudeme. Zato si ale bereme cestovatelský deníček, takže pokud na blog nezanevřete, budou se zprávy o naší cestě tady na blogu, po návratu do "civilizace" postupně objevovat, časem snad i s fotkama.
No, a potom mám připravený ještě jeden brazilský čtenářský bonbonek, který bych tady ráda začla zveřejňovat právě po návratu domů, ale to je zatím tajné. Takže vydržte, všechno bude, bude to stát za to! 

Kam se to vlastně chystáme? Pokud vše půjde podle plánu, odletíme zítra ráno do Salvadoru (de Bahía), kde po několika dnech karnevalového křepčení plánujeme pokračovat autobusy do Brasílie, Ria (se zastávkou v Belo Horizonte a Ouro Prêto), dále do São Paula a přes Floriánopolis domů, do Porto Alegre.

Když už byla řeč o utichající aktivitě na blogu, tak přiznávám, že ani nyní, během měsíce února nebyla nijak strhující. Částečně to bylo způsobeno tím, že jsme nikde extra nebyli a také/ protože jsem měla trochu hodně práce. Přesto jsme podnikali malé víkendové výlety – na Ondrově blogu si můžete přečíst o výpravě do městečka Triunfo a na bleší trh v Porto Alegre. Poslední únorový víkend jsme se během sobotní noci vypravili do Porto Alegre na karneval. Tedy – na jeden z karnevalů. Ony jsou tu totiž karnevaly dva – jeden právě zmíněný, v ulicích pro lidi; a o týden později další, na Sambodromu, kde defilují masky, samba-tanečnice a alegorické vozy.O tom chystá něco napsat Ondra, tak prozatím snad jen malá ochutnávka fotek.

Karneval v ulicích byl – z mého pohledu – na docela malém prostoru v Cidade Baixa, městské části, kde je hodně barů a hospůdek a kam se chodí bavit většina omladiny alegrense. Jedna z postranních uliček byla uzavřená pro řidiče a uprostřed stál trio electrico – vůz s bednami na jehož vrcholu se střídaly různí zpěváci, moderátoři, hudebníci a přišla dokonce i samba-tanečnice. Pod pódiem se tlačili lidi (většinou mladí) v maskách i bez masek, popíjeli, juchali a podupávali do rytmu co prostor dovolil. Přišli jsme něco po sedmé a karneval už byl v plném proudu. Zajímavé bylo, že nikoho nevzrušovalo, že v ulici se normálně bydlí a u místa, kde jsme stáli my bylo dokonce něco jako domov důchodců, nebo denní stacionář. Každopádně, důchodci (spíš tedy důchodkyně) si z toho nic nedělaly, stály na balkoně v maskách a majíc nejlepší přehled o dění dole nadšeně podupávaly do rytmu. Atmosféra v ulici se (kromě toho, že část lidí měla masky) blížila ponejvíc našemu majálesu, nebo podobnému festivalu. Až na to, že kapely, střídající se na pódiu nikdo příliš neposlouchal, všichni se zabavili tak nějak sami od sebe a hudební doprovod brali asi jako pouhý podtext. Aspoň mě to tak přišlo. Vzduchem létaly různé konfety a třpytky a hlavně místní móda -sníh ve spreji. Nevím, jak to přesněji popsat, ale nejvíc ze všeho to připomínalo našlehaný bílek. Lidi si to vyloženě užívali, ale já jsem z té bílé podivné lepkavé hmoty až tak nadšená nebyla. Asi jsem už napsala, že brazilskou vášeň pro sníh až tolik nechápu. Jen ať zůstane ještě hezky za horama, když je léto, no ne? Nakonec přišla i boneca - karnevalová loutka, které všichni potřásali zuřivě "rukama". Karneval končil celkem brzo - o půl dvanácté - zřejmě z důvodu nočního klidu. Takže sice krátký, ale celkem příjemně strávený večer.